Co bylo a co bude dál?

Prázdninový režim nás naprosto pohltil a účinně odpojil od online světa.

Jen málokdy se mi stává, že mě přepadne taková touha nedělit se se světem o své bezpochyby inteligentní postřehy, jako v posledních dnech. Na druhou stranu. Snad si ty každodenní okamžiky alespoň víc vychutnám.

Letošní prázdniny jsou totiž mými posledními prázdninami v roli matky na rodičovské dovolené.

Od září nám to začne.

Matyho čeká první třída a mě mé první skutečné zaměstnání.

Po maturitě jsem totiž místo na vysokou jako ostatní spolužáci nastoupila na mateřskou, bakaláře jsem dokončila těsně před třetím těhotenstvím a po téměř sedmi letech je ze mě absolventka bez praxe, zato se třemi dětmi. Nejsem právě kandidátka na nejžádanějšího zaměstnance roku.

Ale vše se děje z nějakého důvodu. A když navíc člověk přiloží ruku k dílu…

Přála jsem si pracovat s dětmi a nebo psát.

Tak jsem napsala knížku a spoluzaložila školu.

Na podzim knížka vyjde a já do školy nastoupím jako jeden z „průvodců“ našich prvňáčků.

Kouzelné, jak ten vesmír funguje.

Ale o tom jsem vlastně psát vůbec nechtěla. 

No nic, někdy zkrátka neudržím myšlenku a tak vám sem místo reportování o tom, co jsme poslední dva týdny prováděli, dám jen pár fotek. Pro ilustraci to jistě postačí :-)

Takže stručně:

Cyklodovolená s širokou rodinou, letos v proměnlivém počtu okolo pětadvaceti účastníků. V českorajských kopcích jsem se zrakvila do zásoby, a to jsem skoro nic neujela, ale byla to paráda.

  

Hodně koupání.

Cyklotoulky do okolí.

 

 

Výletní loď Arnošt, kterou slibujeme dětem posledních pět let.

Evergreen našich výletů do okolí, Kunětická hora.

A trocha dovádění na slámě.

Krásné letní dny! A mějte radost ze života, i když třeba zrovna prší ;-)