Vesničančata

Kdysi na gymplu, nebo možná ještě na základce, jsme měli napsat úvahu na téma život ve městě versus na vesnici. Jako správná váha jsem rozvažovala o té lepší variantě tak dlouho, až jsem nenapsala nic a k domácímu úkolu z nenáviděné matiky mi zbyl ještě sloh. 

Nedávno jsem ho doma objevila. Evidentně pocházel z mého pseudointelektuálského období, neboť je prošpikovaný přemírou cizích slov a věty zpravidla dosahují délky pěti a více řádků. K uspokojivému závěru jsem se ovšem nepropsala. Zato sousloví „na druhou stranu“, „ale“ nebo „nicméně“ se tu vyskytuje alespoň desetkrát.

A tak je to se mnou pořád.

Všechno je pro mě relativní. Všechno má svá pro a proti. A na všechno se dá hledět z různých úhlů.

Ale.

S naším životem na vesnici blízko města jsem momentálně spokojená.

A děti zdá se taktéž. Dnes kupříkladu strávily plodnou hodinku na poli.

Zatímco jsme s kamarádkou pohupovaly naše nejmenší v kočárcích vedle brázdy, starší potomci se vesele ryli v hlíně. Nosili nám k nohám poklady v podobě kamení, kořenů a plastových víček. A hráli si na traktoristy.

Tak jen doufám, že až jednou dostanou za úkol vyplodit obdobnou úvahu jako já, nevyčtou svým trapným rodičům, že je místo do parku vodili na pole a místo u bazénu je nechávali bahnit v kalužích :-)

A malá nostalgická vzpomínka na naši půlden trvající vesnickou zimu se sněhem :-)

A jaký je ten váš ideál? Vesnice nebo město?