tag:blogger.com,1999:blog-4145721080249061861.post3958435711419265371..comments2023-12-30T16:50:03.640+01:00Comments on Nevyléčitelná optimistka: O uječených matkáchBárahttp://www.blogger.com/profile/07631254922291502804noreply@blogger.comBlogger5125tag:blogger.com,1999:blog-4145721080249061861.post-18677769029162300592013-10-02T23:41:57.321+02:002013-10-02T23:41:57.321+02:00Milá Baru, Tvůj článek je nesmírně přínosný a to p...Milá Baru, Tvůj článek je nesmírně přínosný a to pro všechny maminy. Ty ječící i ty trpělivé. Obě dvě skupiny si zákonitě musí uvědomit to pozitivní, to správné, že být k dětem vlídná, naslouchající, milující...pozitivní je ta správná cesta a výchova. Jsem na tom stejně jako ty. Když se mi stane podobná situace, omlouvám se záhy. Moje matka to nikdy nedělala, já plakala pod peřinou, žádná láska, pozitivum nevzniklo. Jako malá jsem si pod tou peřinou slíbila, že budu ke svým dětem jiná. Snažím se o to ze všech sil, protože díky úhlu pohledu ze dvou stran vím, který úhel je ten lepší. Krásný večer.VěrkaCarolina Miahttps://www.blogger.com/profile/05076993597060089036noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4145721080249061861.post-64384642327144108322013-09-30T22:09:26.637+02:002013-09-30T22:09:26.637+02:00Barunko, jako bych četla o sobě :D
Také jsem nesná...Barunko, jako bych četla o sobě :D<br />Také jsem nesnášela (a nesnáším) uječené matky a také jsem občas vybouchla a pak toho litovala. Patří to k životu. Obojí. A beru jako plus, když se rodič umí omluvit. <br />Děti nás vnínají jako vzor. Pokud se uječená matka diví, že jí vyrostlo uječené dítě, nezaslouží si vysvětlování. A pokud se neomluví dítěti, tak se nemůže divit, že ani ono nechce přiznat chybu. Jsou to naše zrcadla :-)Radkahttp://crystalline.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4145721080249061861.post-79598698729480898122013-09-30T22:06:45.752+02:002013-09-30T22:06:45.752+02:00Milá Báro,
ách jo, i já byla někdy uječená máma....Milá Báro,<br /> ách jo, i já byla někdy uječená máma. Moc mi to potom vždycky mrzelo. Manžel měl dost náročné povolání, já bývala často doma s dětmi sama. Manžel na dcerky nekřičel, byl přísný, ale nebylo nutno křiku, aby ho obě poslouchaly. Žijeme v hektické době, plné samých nejistot, nevraživosti a čím dál větší závisti. Bojím se, že těch uječených matek bude čím dál více...Pavlanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4145721080249061861.post-27345658551202706782013-09-30T21:26:32.976+02:002013-09-30T21:26:32.976+02:00Bára veľa lásky v živote prajem k tvojím narodenin...Bára veľa lásky v živote prajem k tvojím narodeninám. A neboj aj ja občas "ječím", ale aj tak sa snažím byť trpezlivá. A pritom mám už staršie deti. Naučila som sa , podobne ako ty, ospravedlniť a najmä rozumne vysvetliť, prečo som stratila nervy. Vieš čo je na tom najlepšie? Keď ma deti občas napodobňujú. Moje zvuky a mimiku. To je nám potom veselo. :) &Lenka Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4145721080249061861.post-48198620186634734422013-09-30T12:09:36.444+02:002013-09-30T12:09:36.444+02:00Baru, beru si k srdci! Nebudu tvrdit, že já neječí...Baru, beru si k srdci! Nebudu tvrdit, že já neječím, jde mi to celkem slušně, ale taky se potom omlouvám a mrzí mě to. Někdy je to fakt nápor na nervy, obzvlášť teď mám pocit, že je nějaké období plné vzdoru (2,5 roku mladší, starší 6 je v pohodě). A do toho trénink bez plínek. U staršího to šlo úplně samo, v podstatě to bylo bez práce, u mladšího je to makačka. Nicméně přes den už se konečně daří bez, na spaní to ještě chvíli potrvá. Máš můj obdiv!Barbora Grünwaldováhttps://www.blogger.com/profile/13565943123994391718noreply@blogger.com