Pravidelní čtenáři blogu (tedy má maminka a můj muž) zajisté zaznamenali
jistý blogový úpadek. Než se proto pokusím vrátit zpět do svého blogerského
sedla, mám potřebu se tu v sobě veřejně trochu ponimrat a terapeuticky se vypsat…
Vážení a milí, jsem totiž v krizi.
Moc ráda bych to svedla na podzim, školu, stres, Viliho marodění, nedostatek
světla, času či spánku, ale nebudu alibista.
Jsem si totiž jistá, že si za to můžu sama.
Ačkoli se totiž tvářím jako jedinec veskrze pohodový, pozitivně naladěný
a trpělivostí oplývající, což se může zdát fajn, pravda je taková, že v běžné
realitě jsem lehce nepoužitelná.
Pregnatně a velice laskavě to nedávno vyjádřil můj muž: Ach jo, lásko, ty seš tak… zajímavá
osobnost. Jak je možný, že jsi tak inteligentní a přitom tak strašně nesystematická!
A vo tom to je!
Potýkám se s nedostatkem času a energie, protože jsem naprostý
chaotik.
Doma s dětmi mi to ještě celkem procházelo, ale v pozici taxikařící
matky pracující, byť jen na částečný úvazek, je tahle vlastnost katastrofální.
Většinu času někam chvátám, něco řeším, něco nestíhám a jsem z něčeho
zlehka vypsychlá.
A to se mi nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí!
Proto je na čase s tím skončit.
Ještě jsem sice nepřišla na to, jak z toho koloběhu zapomenutých
akcí a v autě hltaných snídaní ven (a kdybyste měli nějaké zázračné tipy,
jsem jedno velké bohémské ucho!), ale došla jsem k úlevnému závěru.
Přestanu to řešit.
Přestanu si vyčítat doma zapomenuté svačiny, nezapsané termíny i
nevyzvednuté poštovní zásilky. Přestanu se pranýřovat za nezodpovězené e-maily,
prázdnou ledničku i nedostatek čistých ponožek. Zkrátka přestanu toužit po
dokonalém zvládání každé situace, a to ještě s úsměvem a schopností vše
shrnout do trefného a vypointovaného článku.
Nechám věci zkrátka víc plynout a budu na ně míň tlačit. A na sebe taky.
Přijmu se taková, jaká jsem a vrátím se k soustředění se na svoje silné
stránky, bez výčitek za to, že do diáře si tajně zapisuju rozhovory od
vedlejšího stolu místo termínů rodičovských schůzek.
A v neposlední řadě zpomalím a budu chodit spát dřív než ve dvě ráno.
Shrnuto a podtrženo, hodím se zase do pohody.
Hezký plán, což?
Tak teď už jen ta realizace…
Jojo s nástupem matky do práce teprve začíná sranda... Taky nezvládám nic...
OdpovědětVymazatTy jo, Baru, to jsi dnes napsala o mě?
OdpovědětVymazatZdravím a děkuju! Hanka
Krásne zhrnuto, teraz to už pojde samo ....
OdpovědětVymazatp.s. mne sa to podarilo na dochodku - teda skoro....deti sme v školke nezabúdali ale vnuka 3x .....
Asi nás bude víc než jen muž a maminka, co zaznamenali "výpadek". Už jsem nervozněla, zda se něco nestalo, ale pak jsem si říkala, že to bude spojené s propagací Copaté mámy atd...mimochodem, jak se prodává?
OdpovědětVymazatU nás zapomíná muž, sice si vše zapíše do mobilu, taky do něj furt čumí, ale asi jinam...
Držím pěsti, sama jsem to zažila a zažívám stále, i když naše tři děti už dááávno odrostly!!! Chce to zvolnit, zvolnit, já vím, "že se to řekne"...,ale mě zradilo v nečekaném okamžiku zdraví a to si pak člověk uvědomí vše nejlépe..hlavně vše přehodnotí! A krize, ta umí mít spoustu různých podob za život...to mi věřte! Tak se držte, to zvládnete!
OdpovědětVymazatJana Š. z chaloupky mezi kopci.
Krásný adventní čas!!!!!!!!!!
Baru, i to patří k životu. Mnohým mluvíš z duše :o) Držím pěsti, ať je zase líp a ty jsi v pohodě.
OdpovědětVymazatKrásný advent
Katka♥
Myslím, že tím nestíháním to bude problém nejen tvůj...
OdpovědětVymazatÚplne ti rozumim. Jakmile nastupuje maminka z MD do prace, je to téměř vždycky chaos. A vůbec se na to netesim. 😁 Tobě přeju, ať se realizace planu podaří 😉 Jana
OdpovědětVymazat