Už je to tu zas….
Začátek školního roku mě pravidelně uvrhá do stavu trudomyslnosti
a papírnictvím se již od půlky prázdnin vyhýbám, neboť cedule jako Hurá do
školy! a Hola, hola, škola volá! mi způsobují úzkostné svírání žaludku.
Dneska mi bylo malých školáků obzvláště líto.
Poslední prázdninový den a tak depresivní počasí. Od zítřka
opět stereotyp školních lavic, kde člověk musí žádat o povolení dojít si na
záchod. Kde radost z přirozené touhy učit se válcuje požadavek na stádní
papouškování učebnicových výpisků. Kde se hodnota dítěte měří známkami. A kde
se z učení stává mučení.
O smysluplnosti účasti na školní docházce ve stávajícím
školském systému poslední dobou uvažuju čím dál intenzivněji. A líbí se mi to
čím dál míň.
Naštěstí mám ještě dva roky na to, abych spolu s Matym vydumala,
jak s tím jeho vzděláváním naložit. A že dumám usilovně, to mi můžete
věřit.
Nicméně abych trudomyslné úvahy pro dnešek přelstila, vydala
jsem se s dětmi a mužem na procházku v dešti.
Jen máloco je tak osvobozující jako podívat se na svět
dětskýma očima a užívat si třeba takové skákání v kalužích :-)
Vidíš a náš školák se na zítra tak těší! Stýskalo se mu po kamarádech, po paní učitelce, po matematice a další spoustě věcí... Možná to naše školství není tak špatné, možná záleží na lidech...
OdpovědětVymazatEhm, já se taky těším, prázdniny byly krásné a náročné. Uspokojit děti v takovém věkovém rozmezí (od rána do večera) byla výzva :)
To je super, slyšet o natěšených dětech :-)
VymazatAle jak píšeš, je to o lidech, a to je dost nejistá položka...
A co se uspokojování dětí týče? Ani mi nemluv.. :-)
Strašně záleží na paní učitelce nebo dokonce učiteli, existují i ti správní, kteří i po letech ta práce těší a mají děti rádi. Dále existují i jiné školy, montessori, waldorfská, křesťanská - tipuji že se v nich může chodit čůrat kdykoli:-) Záleží zda něco takového je v místě bydliště, možnost volby bych uvítala i já, i když se mě to týká za 5 let:-)
OdpovědětVymazatMáte naprostou pravdu :-) V textu jsem mínila právě klasické základky. Tam se mi děti dávat vůbec nechce. Proto mám ve hře montessori školu kousek od nás a stále uvažuju nad školou domácí případně založením nějaké komunitní... :-)
VymazatTo je téma na dlouhé povídání ... Ale rozumím Vám. Také už nyní přemýšlím o tom, abychom vybrali tu nejlepší školu ...
OdpovědětVymazatDlouhé povídání, přesně tak :-)
VymazatTohle téma mi leží v hlavě už nějaký čas a mohla bych o něm diskutovat hodiny :-)
Přeju úspěšný výběr! :-)
Nevím, na základě čeho jste české školství tak šmahem odsoudila. Každopádně se mi zdá, že jste ve škole už hodně dlouho nebyla.
OdpovědětVymazatProtože jsem za léta školní docházky svých dcer poznala tolik skvělých učitelů (či spíše učitelek...), kteří se dětem věnovali s maximálním nasazením, Vaše slova mě trochu zamrzela. A to jinak čtu Váš blog moc ráda!
Jsem jenom ráda, že znáte tolik skvělých učitelů. Já jsem na základní škole takové štěstí neměla a moje vlastní školní "traumata" spolu s informacemi, které se ke mně dostávají postupně nyní, tvoří můj subjektivní pohled na věc, který zkrátka moc pozitivní není.
VymazatNavíc tu jde zřejmě i o to, co kdo od školy očekává a jaký je jeho vlastní náhled na výchovu.
Jsem jen ráda za spokojené rodiče, kteří mají z docházky svých dětí do školy dobrý pocit. Já jich bohužel moc neznám.
Přeji jen další dobré zkušenosti a krásný den!
Fajn článek!
OdpovědětVymazatMilá Báro, vnímám to podobně. Taky dumáme nad domácím vzděláním. Amálce je teprve rok, tak máme ještě čas. Zdravím, Veronika. :)
OdpovědětVymazatMilá Báro, moc děkuji za váš článek...v mnohém jsme si podobné, často nacházím svoje myšlenky u vás...:-) jsem sama učitelkou na oné klasické základní škole - bohužel nebo bohudík říct nemůžu,protože jsem do práce ( po 12ti letech nádherné mateřské dovolené s mými čtyřmi dětmi ) jít už musela a na výběr nebylo...sama vše vidím na svých dětech, ztrácejí radost a chuť z poznávání a učení...mrzí mě to...sama vnitřně bojuji dnes a denně...snažím se být učitelka,která dětem přinese radost zpátky, byť na jednu hodinu denně,ale na druhou stranu jsem vláčená systémem školy,pravidly, učebními plány...je to náročný. Pevně doufám,že možná konkurence v podobě jiných typů škol pomůže tomu,že se něco změní...:-) Ještě dodám,že právě proto, že vím,jak náročná škola pro děti je, se u nás žádná školka nekonala....děti jsem měla celou předškolní dobu doma a neměnila bych...pro mě nejkrásnějších 6let s každým z nich...:-)
OdpovědětVymazat