Máme doma poltergaista

S tím, že bydlíme v sousedství hřbitova, nemám problém. Už jsem si zvykla na dušičkové návaly. Na tajemné světlo svíček za plotem. I na smuteční průvody a davy lidí v černém při pohřbech. 

Zrovna dnes tu jeden byl. Není to tak dlouho, co odjeli dva chlápci v montérkách s lopatami. A já si už ani nepředstavuju, co tam s těmi lopatami dělali. A jestli nás neklidný nebožtík nepřijde v noci navštívit. 

Ale co mě poslední dobou opravdu zneklidňuje, je spousta podivných situací a věcí, které jsou u nás už téměř na denním pořádku. 

To, že se nám doma ztrácejí a záhadně přesouvají ovladače, hračky, knížky či vlhčené ubrousky by mi přišlo vcelku normální. Konec konců sama nejsem z nejpořádnějších a děti vedené mým příkladem jakbysmet. Ale když se k tomu přidají podivnosti další, připadám si buď nadmíru paranoidní, nebo pronásledovaná domácím strašidlem. 

Samovolně se zapínající či vypínající spotřebiče, které mají dětskou pojistku nebo jsou zkrátka mimo dosah dětí. Nejčastěji se jedná o myčku, televizi a plynový sporák, který se mi během vaření nedávno vypnul třikrát.

Potraviny, které uložím do ledničky ve stavu zabaleném a o minutu později ledničku otevřu, abych zjistila, že sýry jsou otevřené a okurky bez víčka.

Kroky a bouchání, ozývající se z obýváku v době, kdy uspávám po obědě děti, a pes nám leží pod postelí.

A začínám mít podezření, že naše strašidlo rozšířilo své pole působnosti i na mé auto. Zřejmě má pocit, že je to v jeho rajónu, tak proč si tam trochu nezašpásovat. Jiné vysvětlení pro mizející cédéček z rádia nemám. Leda, že by je samovolně polykalo přímo auto. Což ovšem taky není úplně normální.

Pochybnosti o mém duševním zdraví se tedy střídají s nervozitou z cizí entity žijící pod naší střechou. Nebo snad z entity, pod jejíž střechou žijeme my? Těžko říct.

Ale zatím nemám tendence počůrávat se doma strachy. Z toho usuzuji, že se jedná o bytost ve své podstatě dobrou, možná jen trochu škodolibou. Tak snad zvládneme naše soužití udržet v rovině přátelského pošťuchování, a kdo ví, třeba ji to jednou omrzí.

A co vy? Máte doma vlastní strašidlo? Nebo nějakou mrazení vyvolávající duchařskou historku?

Ilustrace Vítězslavy Klimtové