Přízrak byl oceněn

Poslední dobou píšu opravdu hodně. Jen na blog se mé texty zrovna nehodí.

Pokud ovšem máte zájem o pseudoodborné cancy na téma komplexní analýza rodiny v sociální pedagogice, systém postpenitenciární péče, bipolární afektivní porucha či snad psychosociální rehabilitace v pardubickém kraji, stačí říct a já se s vámi ráda podělím.

O to větší radost mi ovšem udělal telefonát z minulého týdne.

Normálně zmeškaným neznámým číslům zpět nevolám. Čekám, až se ozvou znovu nebo předpokládám, že to nebylo důležité. Tentokrát jsem ovšem zcela iracionálně zpět zavolala (díky, moji andělé). A dobře jsem udělala.

Milý ženský hlas mi totiž sdělil, že moje soutěžní povídka Přízrak ze hřbitova, kterou jsem před několika týdny odeslala do soutěže Příběhy z cukru, byla úspěšná. A umístila se mezi deseti nejlepšími povídkami, které vyjdou jako e-kniha a zároveň budou oceněny čtečkou knih a tajemným balíčkem biopotravin.

Následně jsem obdržela pozvánku na slavnostní vyhlášení výsledků konající se v Pražské restauraci La Terrassa a moderované Annou Polívkovou.

Stále jsem trochu v šoku, neboť povídku Přízrak ze hřbitova nepovažuju zrovna za své nejzdařilejší dílo. Na druhou stranu, má radost nezná mezí a ocenění si moc vážím.

Jen to slavnostní vyhlašování mi nedá spát.

Největší kulturní akcí, které jsem se aktivně zúčastnila byl zřejmě můj maturitní ples. A to si ještě nejsem jistá, zda se postpubertální křepčení na parketu spojené s anarchistickým zašlapáváním šerp dá nazývat kulturní akcí.

Ale tentokrát to asi budu muset vzít vážněji.

I ta pozvánka se tváří dost nóbl.

Možná dokonce přišel čas, kdy bych si měla pořídit malé černé a nové lodičky.

Koneckonců, když se zadaří,  budou se třeba hodit i k promoci.