„Přijela pouť a lidí proud...“
Dál si text Gottovi písničky nevybavuju, ale i ten začátek dokonale ilustruje uplynulý víkend.
Jeho velkou část jsme totiž strávili na pouti u babičky. Pouť se tam koná každoročně a pro celou širokou rodinu je tahle akce velkolepým a symbolickým ukončením prázdnin.
Na pouťový víkend se týden předem připravuje zejména babička, jelikož hostí naši početnou rodinu, jejíž členové se rozrůstají téměř geometrickou řadou. Letos počet kulminoval a dostal se až k rekordním 26 lidem, kteří měli usednout u svátečního stolu. (To se pochopitelně z praktických důvodů nepodařilo, tudíž jsme jedli na etapy.)
Z let minulých, tedy předtětných, mám pouť spojenou s tunami cukrové vaty zapíjené ledovou tříští těch nejchemičtějších barevných (a ostatně i chuťových) odstínů. S hodinami jízdy na všemožných, zvracení vyvolávajících, atrakcích. A též s prvním setkáním s alkoholem, do něhož mě zasvětila jedna z mých drahých sestřenek.
Ovšem poslední roky se můj zájem obrátil od centrifugy k autíčkovým kolotočům. Od supersladké vaty a neonové tříště se snažím děti udržet co nejdál. A rum s kolou je to poslední, co bych si toužila připomenout.
Kdysi jsem zvládla dvě centrifugy a tři řetízkáče za sebou, aniž by to můj žaludek zaznamenal. Tentokrát bylo mým největším triumfem zdolání tří jízd na labutích. A to jen proto, že jsme s Matýskem měli smůlu na prokleté nelétavce.
Nejdřív fialový drak, který se nevznesl ani o píď.
Byla nám tedy vyhádána náhrada v podobě další jízdy zdarma.
Nasedli jsme do zeleného kačera a už při prvním kole slyším, jak na nás snědý stařík obsluhující atrakci ječí „Pani, máte zase špatnýho ptáka!“
Pochopitelně, kačer svůj oprýskaný zadek od země neodlepil.
Matýsek byl nešťastný a chtěl ještě, a pokud možno „naholu“. Já byla taky nešťastná a to hlavně z představy, že bych si to měla zopakovat.
Odložili jsme proto jízdu číslo tři na další den, a byli pak u labutí za machry, když jsme světáckým „Pozor, ten nelítá,“ odrazovali důvěřivé jedince od jízd na zlovolných kačerech, potažmo dracích.
Matýsek a kupodivu i Amálka si však nakonec pouť, zdá se, užili.
My ostatní jsme přežili.
A mě nakonec přemohla ta pouťová atmosféra natolik, že jsem se dokonale přecpala falešným gyrosem, vatou a svítivě žlutou limonádou, za což mě můj žaludek ještě teď proklíná. Ale jednou za rok se to snese a člověk překousne i ten hluk, i ty davy a chuť si spraví mandlemi v cukru. A pak doufá, že o kolotoče a cukrovou vatu do příštího srpna ani okem nezavadí.
A jaké jsou vaše zážitky z poutí?
...jen upřesňuji, (chápu že jsi to elegantně nepřipomněla), že jsi měla ještě pulitr kofoly a gyrosy byly dva, jeden v sobotu a druhej v neděli ;), ale už nebudu bonzovat, moc hezky jsi to napsala. :-)
OdpovědětVymazatÁdo, styď se, takhle na mě žalovat na mém vlastním písečku! Ale chápu, že je to zajisté msta za to, že jsem nepoužila to podivné slovo "zprasit se" :-)
VymazatKaždopádně díky :-)
Jo, špatnej pták dovede zkazit den :o) hlavně, že jste si to ale jinak užili a děti si přišly na své... opět krásně napsané, díky za veselejší den! LenkaH.
OdpovědětVymazatLenko, děkuju a těší mě, že jsem pomohla rozveselit tvůj den :-)
VymazatJo, vystihla jsi to přesně. Špatnej pták, to je vážně "vopruz" :-)
Prává pouť se vším všudy:-)
OdpovědětVymazatJen ti nelétaví ptáci mě fakt pobavili:-). Chudák malej...
Lucie, díky :-)
VymazatAno, co by byla pouť bez břichabolu z přejedení a nelétavých ptáků :-)